
BERLÍN, 14. Července 2009
Seděla jsem v proutěném křesílku na balkóně ve svém bytu v Berlíně. Potáhla jsem z cigarety a následně vydechla kouř. Bylo pochmurné počasí. Asi jako moje nálada. A může za to on. Byl to vlastně úplně normální den, dokud mi nezavolal a neoznámil mi, že se stěhuje. Do Los Angeles. Típla jsem cigaretu a napila se ze sklenky s červeným vínem.
Mé pocity byly smíšené. Začalo pršet. Lidé chodili po ulicích s barevnými deštníky a ti, kteří je neměli, tak utíkali, jen aby byli co nejdříve doma.
Zazvonil zvonek. Vzdychla jsem a příliš neochotně jsem se zvedla. Ještě než jsem došla otevřít, už zase jsem si prohlédla svůj bordel v bytě. Oblečení bylo rozházené všude po bytě. Pak jeho fotky. No, spíše, naše fotky.
Odevřela jsem dveře. Před nimi stála Amanda.
"Ty teda vypadáš." Sjela mě pohledem.
"Taky tě zdravím." Kysele jsem se na ni usmála. Otevřela jsem víc dveře, aby mohla vejít dál. Zavřela je za sebou a já si sedla na kraj postele.
"Jak to zvládáš?" zeptala se, když se posadila do žlutého křesílka, naproti televizi. Její pohled byl soucitný.
Pokrčila jsem rameny a obdařila ji hořkým pohledem. "Coby. Můj bejvalej kluk mi dneska zavolal, že se stěhuje do L. A. Pak mi volala mamka, že se s taťkou rozcházejí a že můj bejvalej šéf umřel. Jsem úplně v pohodě." Ušklíbla jsem se.
"Oh, Deb, to mě moc mrzí!" Amanda se rychle zvedla z křesla a objala mne.
"To je dobrý. Já to čekala, že se něco takového stane. Už dlouho se hádali. A Frank byl taky dlouho nemocnej."
"Víš, Deb, je tu ještě něco. Asi bys to měla vědět." Řekla mi po chvíli má hnědovlasá kamarádka. Její hlas nebyl moc veselý. Aspoň ne teď.
"Vybal to na mě. Jsem připravená na cokoliv."
Amanda se na mě zadívala. "Víš, dneska, ještě než jsem k tobě přišla, mi volal Bill. Chce, abychom letěly za nimi."
Ztuhla jsem. "Cože?" vyhrkla jsem hrubě.
"Jo. Víš přece, že Bill je nerad, když vidí Toma smutného. Tak aspoň můžete být spolu."
"Prosím tě, vždyť my už spolu nechodíme." Pípla jsem.
"Ale prosím tě! Jenom, kvůli tomu, že se přestěhovali, to neznamená, že jste se rozešli."
"On mi to řekl, Amando," oči se mi zalévaly teplými a hořkými slzami.
"Co ti přesně řekl?" zeptala se pomalu. Smutným a trochu naštvaným hlasem.
"Řekl mi, že se stěhujou do L. A. a že by bylo lepší dát si pauzu."
Cítila jsem na sobě Amandin soucitný pohled. Pohlédla jsem na ni. Koukala jako malé vykulené štěňátko. Nad tímhle jsem se musela trochu pousmát.
"Ale to přece neznamená rozchod. Je to jenom pauza. Přiletíme do LA a vy se zase dáte dohromady." Mírně se uculila.
"Tak lehký to zase nebude," zastavila jsem jí. Tyhle sladký řečičky sice byly pěkný, ale nemyslím si, že potom, co se Tom vyslovil, se hned dáme dohromady.
Vyzera to fajn urcite si aj pokracovanie precitam :)