
Tak, tady je první kapitola. Doufám, že se bude líbit :).
Šest večer. Bar jako vždy otvíral. Splolu s Cleo už jsme tam byly už hodinu před. Vytírala jsem a Cleo vybalovala vzadu krabice.
Nikdy netrvalo dlouho a bar už byl plný, jen co se otevřelo. Chlapy chodili z práce, skočili si na jedno, a prostě se jen tak pobavit a vypít pár piv s kámoši.
Vlastně tuhle práci vážně miluju. Tady nejde o to, že je to spíš napůl takovej noční bar a že sem chodí spíše chlapy, než ženský, ale hlavně o to, že si tady vždycky skvěle pokecám. V baru nebo u stolů, kdekoliv, nezáleží kde.
Přišel Peter, vysoký a dost atraktivní blonďák, který má rád ženy, ale práci obchodníka bere vážně.
"Ahojky Bec," pozdraví mě a loktem se opře o bar.
"Zdravím Pee," přivítám ho s úsměvem na líci a podám jednomu chlapovi, který je tu poprvé, pivo. "Co to bude?"
Peter se na chvíli jakoby zamyslí. "Asi pivo." Řekne. "A panáka."
"Děje se něco?" podívám se na něj.
"Jo, žádná ženská mě nechce, to je děsný." postěžoval si. Musela jsem se zasmát. Pak se také zasmál. "Ale ne, jen jsem skejsnul kvůli papírování dýl v práci, jinak pohoda." zvedl koutek a na tváři vykouzlil úsměv.
"Dobře, hned to bude." Zazubím se na něj a vezmu si vysokou sklenici. Začnu čepovat pivo. Peter se mezitím dá do hovoru s Cleo, která se právě vrátila ze zadu. Zatímco chmelová tekutina tekla do sklenice, rozhlížela jsem se po baru. Většina stolů už byla obsazená, pár chlapíků sedělo u baru a ze sterea na zdi hrála hlasitě hudba. Chlapi zpívali, někteří už byli mírně v podnapilém stavu, někteří jen z radosti, že už je pátek a práci se starostmi můžou hodit za hlavu.
"Tady." Podala jsem třicetiletému blonďákovi pivo.
"Díky, Bec." vezme si pivo a zmizne za rohem.
"Bec, mohla bys udělat pro nějaký mladíky čtyry koktejly?" Cleo se objevila přede mnou a tácek, který držela v ruce položila na bar.
Kývla jsem na ni. "Jaký?"
"Dvakrát Zkrocená vášeň a dvakrát Zelené potěšení."
"Jasně, hned to bude." Cleo kývla a zase zmizela. Dneska tu byl vážně šrumec. Všimla jsem si hned několik nových tváří, včetně těch čtyř mladíků, jenž seděli poblíž baru u stolu a horlivě si něco vyprávěli a smáli se.
Připravila jsem si skleničky, shakery, lahve s pitím, které byly potřeba na tyhle koktejly a ostatní potřebné věci. Zatímco jsem míchala, třásla a celkově ty koktejly připravovala, někdo si přisedl k baru. Zatím jsem mu nevěnovala žádnou pozornost, ale věděla jsem, že je to někdo cizí, protože stálí zákazníci nebo ti, kteří už tady byli víc než dvakrát, by si už objednali.
"Šikovné ruce." Řekl a v jeho hlase byl slyšet náznak svůdnosti. Ihned jsem věděla, o koho se jedná. Tak tyhle týpky vážně nemám ráda. Naposledy jsem zatřepala shakerem, odložila ho na pult a už jsem mu chtěla vpálit nějakou nepříjemnou poznámku. Jenže jakmile jsem se na něj podívala, moje oči se ukořistily v těch jeho. V těch krásných čokoládových. Byly jako propast, do které jsem pokaždé spadla a ze které se nešlo jen tak vyhrabat.
Zamrkala jsem a odtrhla se od páru očí. Neodpověděla jsem mu. Jen jsem se malinko pousmála.
"Co tady děláš?" Obořím se na něj. Nemám ho příliš v lásce.
"Přišel jsem se trochu pobavit. Naliješ mi nějaký pití?" zvedne obočí.
Velmi putave urcite budem citat aj dalej :)