
Ah, první školní den za mnou. Boahtě stačil, představa deseti měsíců je děsná. :D Užijte si díl :)
Lydia vyšla z její ložnice. Oblečená do bílé košile a smetanových kalhot. Byla učesaná i namlovaná.
"Kde si byla přes noc?" Zněla její první otázka a založila si ruce na prsou.
"Seš snad moje máma?" Vyjela jsem po ní a lžičku hodila do dřezu. Zpřahla mě pohledem. "U Maxe, spokojená?" Kelímek zavřu víkem a dám ho zpátky do mrazáku.
"Vy spolu ještě chodíte?" Posměšně se zasmála. "Chudák k chudákovi sedá."
"Myslím, že budeš mít jinej názor, až ti řeknu, že je to Max Rocher." Škodolibě se usměju.
Její výsměšný výraz v obličeji ztuhne a změní se na překvapený.
"Cože?" Vyjekne. "Ty chodíš s Maxem Rocherem?" Neskrývá své překvapení a já se topím ve své spokojenosti. Tohle se totiž moc často nestává. Ne v jejím případě. Většinou je na koni zrovna Lydia.
Max Rocher je synem velkého berlínského podnikatele a matky právničky. Rocherovi jsou vstřícní lidé, milí a obětaví. Taky jsou dobří přátelé rodičů Lydie. A Lydia se o Maxe vždycky snažila, jenže on ji nechtěl za žádnou cenu. Takového rozmazleného a bohatého spratka. Přesně taková je. Nosí to nejdražší oblečení, baví se jen se stejnými snoby jako je ona a pomlouvá lidi, každý den musí nakupovat. Vyjímku s mluvením udělala jedině se mnou, protože spolu musíme bydlet. Ale aspoň za mě někdy zaplatila účty za vodu nebo plyn, aniž by si toho všimla. Teda, spíš to platí její rodiče, ona v číslech moc nevyniká.
"K neuvěření, co?" Polichoceně si skousnu spodní ret. Z jejího pokoje vylezl Tom. Už teď mi vadí. To je další namyšlený ego v tomhle bytě. Naštěstí tu není tak často.
"Co tady řešíte?" optá se Tom a zezadu Lydii obejme. Jednou rukou ji dá vlasy na stranu a líbá ji na krk.
Protočím nad nimi oči.
"Dámský věci." Odpálkuju ho a on mi pošle úšklebek.
"Tys věděl, že chodí s Maxem?" Lydie otočí hlavu k Tomovi.
"S kterým?"
"Rocher."
"Jméno mi něco říká, ale neznám ho." Zavrtí hlavou a Lydia přikývne. Otočí se k němu čelem a začne ho líbat.
Bože. Jestli je způsob, kdy od nich musím urychleně odejít, tak je to tenhle. Já mám radši svý soukromí, teda. Sice nejsem žádná stydlivka nebo tak, vzato jsem ale pořádná tajnůstkářka. Vyhovuje mi, když nikdo neví o mém soukromí. Ráda ale zvídám. Mám ráda drby, které za to stojí. Vím o některých lidech víc, než je zdrávo. Možná je to tak nefér, ale když to tak vezmu, někteří si své soukromí vůbec nehlídají.
A tohle Lydii právě štve. Ona drby přímo zbožňuje a zbožňuje je o to víc, když jsou o mě. Jenže to není moc často. Vlastně skoro vůbec, což je pro mou naivní spolubydlící smůla. Strašně ráda používá něco proti mě. V poslední době mě ale nechává na pokoji. Jasně, že má na mě pořád nějaký komentáře, ale už to není tak časté, jako dříve. Třeba ji mírní Kaulitz.
Zavřela jsem dveře od pokoje. Zuila jsem si boty a zalezla do postele. Potřebuju se nutně vyspat, abych večer mohla jít do práce.
Tie dve su ako ohen a voda pekne jej zavrela usta